Cestu na jih jsem neplánoval vůbec, už dva roky mě lákalo vyjet do Polska na poloostrov Hel a vždy při chvilce jsem si hledal po netu místa, která by jsem rád viděl.
Vloni už byl i termín ale neklaplo to, do toho uraz na kole a léto bylo vymalované. Na Slovinsko mě přivedl bratranec jednoduchou větou „Na polsko se vykašli tam jsou samé roviny ze kterých se zblázníš a je tam zima, zkus Slovinsko tam je krásně“ Od této věty do startu uběhl asi měsíc a já nelituju.
Příprava na cestu, nebyla vlastně žádná, motor měl cca 4000 po generálce a jel supově, jen jsem vyměnil přední gumu které už jsem na mokré cestě moc nevěřil, očistil a prostříkal el. kontakty, zkontroloval svíčky a to je asi tak vše.
Moje myšlenka byla, že když to jezdí tak do toho nedrbat co se pokazit má se pokazí ale hlavní bylo, že jsem kobylce věřil. Takže jen nabalit stan, spacák, karimatku, nějaké to převlečení a hlavně plavky a ručník.
1.den.
Nastal den D a já nějak nemohl dospat to asi znají všichni a tak jsem byl vzhůru o půl paté, do tašek naházel náhradní svršky, vypil kafe a hurá pro kobylku. Kufry se zaplnily překvapivě brzo, stejně jako tankvak, chvíli jsem uvažoval jestli toho není nějak moc na pár dní ale pak jsem to pustil z hlavy.
Problém nastal když jsem nahodil i spacák se stanem, kdo nastupoval na podobně naloženou motorku tak určitě ví o čem mluvím, trocha nácviku nastupování a po 7mé ráno jsem vyjel směr Lesná u Znojma, podívat se na muzeum veteránů. K poledni jsem po průjezdu Znojmem dojel až k muzeu.
Na podívání tam toho bylo hodně stejně tak sezení příjemné, byl jsem tam sám ale po několika minutách se začali rojit cyklisti. Guláš měli výborný tak jsem po obědě spokojeně natukal do GPS přímo Linz, mimo to jsem tušil, že prohlídku v Mauthausenu by jsem do 17ti hodin stejně nestihl a chtěl jsem si cestu víc užít.
Cestou přes Vranov nad Dýjí jsem dojel až hranici, stále mě to směrovalo do zákazu vjezdu a já starý poctivec se pořád bránil takovému pokynu.
Nakonec jsem se zeptal milé paní, která tam byla na kole s dítětem, kam vede ta cesta. Odpověd byla jednoduchá.. značka neznačka, tam jezdí všichni, tam je rakousko. Přejíždět na oficiální přejezd se mi nechtělo tak tak jsem po průjezdu mezi poli dorazil až k hraničním kamenům a následně do Langau.
Pak už jsem se jen od vesnice k vesnici posouval k Linci, na cestách skoro nikdo, jen občas se vyřítil nějaký ten traktor, samozřejmě nesvítil a tak to bylo v lesích kolikrát i hodně nepříjemné.
Jedna zastávka byla i v městečku Arbesbach, kde mě už z dálky lákala zřícenina, na parkovišti pod ní jsem nechal kobylku a ani jsem se nějak nebál o věci které na ní byly, přece jen jsem byl už dost daleko od česka, bohužel vyhlídka byla zavřená ale i tak byl pěkný výhled do kraje.
Před 18tou jsem dorazil do kempu u Lince, měl jsem ho vytipovaný už z domu a nezklamal mě. Všude čisto, upraveno a noc s motorkou za cca 11 eur s teplou čistou sprchou a sociálkami. To vše jen pár desítek metrů od jezera Pichlinger See, někteří se tam i koupali alé já zůstal jen u procházky kolem.
V kempu dva lahváče a byl jsem rád, že jsem po cestě ulehl.
Najeto cca 398 km
Den 2
Druhý den mi trochu pokazila náladu prohlídka motorky, cestou jsem ztratil koncovku výfuku, na chod moc velký vliv neměla ale štvalo mě to, vůbec jsem se s tím nešpinil a vyrazil směr Mauthausen, GPS mě dovedla do centra, kde jsem se motal tam a zpět než jsem si uvědomil, že památník leží asi o 2 km dál.
Moc jsem nepochopil systém parkování který tam byl, jen závory a semafory a tak jsem odstavil kobylku u jedné z nich při krajnici. Prošel jsem si volně přístupná místa ale i když jsem to měl v plánu tak do prohlídky interiérů jsem nešel, působilo to tam depresivně a mimo to by jsem průvodci stejně nerozuměl nechtěl jsem ani kobylku nechávat moc bez dozoru.
Cíl dne číslo dvě byl tedy Tolmin ve Slovinsku, o Kampu Vili jsem tu četl v jednom cestopisu a byl jsem zvědavý. Cesta pod horami byla uchvatná, zastavil jsem na jednom stylovém odpočívadle, kde se za pár minut objevil majitel hospůdky a já se zasytil gulášovou polívkou, byla jiná než jsem byl zvyklý ale výborná. Určitě se tam stavovalo hodně motorkářů a jak jsem viděl podle trofejí to tam opravdu žilo.
Přesto, že jsem měl v navigaci nastaveno vše mimo dálnice nevyhnul jsem se tunelům a ani usekům se značkou dálnice, známku jsem neměl tak jsem to vždy projel s velkými obavami.
Když se mi potřetí stalo, že jsem byl na dálnici aniž by jsem chtěl tak jsem zastavil na nejbližší benzince kde jsem si za asi 6 Eur tu známku raději koupil. Pomalu jsem byl v horách, Obertautern byl nádherný, v půli kopce jsem dal motoru raděj oddechnout, protože některé useky jsem jel i za dvě a to se na Jawce moc uchladit nedá. Značky 18% stoupání od nás moc neznám ale budu si je pamatovat hlavně z Katchesbergu, kde jsem v puli kopce dojel nákladák, ten mě pořád zpomaloval a já musel až na jedničku, odstavit a počkat nebylo moc kde, cesty jsou uzké.
Asi 70 metrů před vrcholem už to nešlo, na jedničku jsem ztratil otáčky a ten kopec pořád jako by rostl. Nezbylo než zastavit a počkat až to dieselové heblo odjede. Možná to byla chyba ale že jsem tak blízko vrcholu a hlavně parkovišti jsem v té chvíli nevěděl. U krajnice jsem čekal až motor zchládne ale trvalo to dlouho a já tam stál jak trubka.
Zkoušel jsem se rozjet ale nešlo to ani když jsem spojku trochu potrápil. Nakonec jsem zařadil jedničku a zbytek kopce vyběhl vedle motorky. Na odstavném parkovišti stálu skupinka maďarů na GeEsech koukali na mě nahoře docela se zájmem :-)) moc jsem se raděj nezdžoval a po průjezdu tímto zimním střediskem jsem se pustil zase dolů.
Motor si jen brumlal a já se ocitl u Spittal an der Drau kde byla nějaká objíždka. Bohužel mapy v GPS z roku 2011 mě pořád vedly do zákazu, naštěstí tam byl fajn policista, který pochopil že jsem z vesnice a tak mě nasměroval zpět a na objíždku.
Po jejím průjezdu se objevil další policista, který řídil dopravu na výjezdu, ten už se na mě tak neusmíval. Já mu totiž ve zmatku projel pod rukama ten jeho výraz si budu dlouho pamatovat. Omluvně jsem se na něj podíval přikrčil ramena a pak už se raděj ani neohlížel a ujížděl dál. Zastavil jsem se až v Itálii na přejezdu kde jsem si poručil „beer ohne alkohol“ pokochal se pohledem na hory a jel dál, kolem jezera Lago del Predil. Hory se trochu zmenšily, cesty narovnaly a já byl u Tolminu.
Do kempu „Kamp Vili“ jsem dorazil kolem 18té hodiny.
Majitel kempu mi hned na uvítanou dal pivo, pojedl jsem výborné ražničí a pak jsme vykládali až do tmy. Příjemný člověk a hlavně mluvil tak že jsme si rozuměli. Navíc říkal, že kdybych potřeboval nářadí nebo nějaké díly na jawu tak že má, ta moje se mu líbila a byl překvapený, že jsem se na ní vydal na takovou cestu.
Najeto cca 420 km
Den 3
S odjezdem jsem nespěchal, bylo tam příjemně, na snídani mi udělal míchaná vajíčka, trošku jsme probrali další cestu poradil mi některá místa a já vyrazil po desáté na Predjamský hrad. Neodpustil jsem si cestou zastávku v Mostu u Soči, 
kde mě překvapila barva vody a taky skokanský můstek pro šílence. Několik dalších kilometrů jsem si myslel, že se mi bude točit hlava, zatáčka za zatáčkou na jedné straně skalnatá hora na druhé řeka, vesnička za vesničkou. Ta mě dovedla až k nějakému lesu, šipka GPS mě posílala do něj, byla tam sice nějaká cedule ale já ji stejně nerozuměl tak jsem jel.
Jel je silné slovo, několik kilometrů po tvrdé ostré šotolině, kořenech. Jediný koho jsem potkal byli lesáci co těžili dřevo a při mém průjezdu jen kroutili hlavama. Po výjezdu jsem byl za pár minut u hradu.
Zaparkoval jsem hned u stánku info centra, kde jsem si s paní nejdřív popovídal a pak jí svěřil bundu a helmu at to netahám. Hrad je zajímavý, a musel být zajímavější když plnil svou funkci, vystaveno tam moc není, ale návštěva stála za to. To provázání skalní jeskyně se stavbou je jedinečné.
Další cíl už bylo moře, myslím, že tam moje kobylka ještě nikdy nebyla a já tam nebyl určitě. Dojel jsem až do Kopru, který byl pro mě až moc velké město, opět mě to tahalo na dálnici a já se ji chtěl vyhnout, nakonec jsem ani nevím jak z města vyjel a spíš podle polohy slunce se vydal k Izole.
První pohled byl nádherný, po průjezdu vinicemi se přede mnou najednou otevřelo a já měl radost, že jsem k němu dojel. V serpentýnách jsem sjel k moři a začal hledat kemp Jadranka, nebylo to těžké, to pobřeží zas není tak velké. Přijel jsem současně s němci na GS 650, ti to taky neznali tak jsem se s nimi trochu svezl u správce a měli jsme stan hned vedle sebe, i přes jazykové bariery jsme se domluvili. Opět rozbít stan, okoupat, sice v chladné sprše, teplá jsem nevěděl jak se k ní dostat ale byla tam.
A hurá okusit moře. Pak už jen pivečko na terase kempové hospůdky a s pocitem vítězství ulehnout.
Najeto cca 180km
Den 4
Návštěva historické části města Izola, koupání v moři a slunění. Zajímavé je, že tam mají nějakou zvláštní kategorii skutrů, kdy se mladoši prohánějí po chodnících bez přilby. Musí být člověk trochu ostražitý protože někteří se s tím moc nepárali. Odpoledne navázána družba s Poláky, tam už jazyky nebyly potřeba, byli to veselí chasníci na motorkách. Ti si to užívali asi nejvíc, pili všechno a pokuřovali moudrou trávu, večer jsme pak zkoušeli lovit mořské raky.
Dokonce si mě i fotili, nejhezčí byla jeho věta „ Já si tě vyfotim a ukažu kamaradum jake tu bylo hardcore na teesu „ :-)) Teeso oni totiž říkají Twin Sportu, že to zní téměř jako GeeSo není od věci. (pro neznalé motorka cestovatelů od BMW :-))
5.den
Moře jsem viděl, cíl byl dosažen a jede se domů, na den jsem žádný plán neměl, jen se přesunout blíž k ValMezu a cestou někde zdřímnout. Po skoro hodinovém ježdění v Koperu jsem se dostal ven z města a následně na nějakou italskou dálnici.
Minul jsem Trieste a pokračoval dál Nová Gorica a po silnici č.103 pořád kolem jezera směr sever na Flitscher Klause (Bovžska vrata - Kluže), hraniční pevnost, kterou jsem cestou na jih jen minul.
Potkal a pokecal jsem tam i s maníkem z Brna, ti si tam vyjeli dodávkou a dělali vyjíždky do okolí. Ještě jsem trochu pokřížoval slovinsko – italskou hranici a byl jsem v rakousku. Trochu jsem měl obavy z Katchenbergu ale nikdo mě tentokrát nebrzdil a tak místy na jedničku ale vyjel jsem. Stejně tak Obertatern byl bez potíží ale tam jsem musel zastavit a pořádně se obléct, zima jak v rusku, mlha a do toho nepříjemný déšť.
Sjíždět v tom klesání mi na mokré cestě moc dobře nedělalo. Po průjezdu Admontu jsem začal dumat kde budu spát. Na benzince mě nasměrovali k asi 10 km vzdálenému kempu, to už začalo pršet víc a začalo se stmívat, když jsem kemp Forstgarten našel byl jsem rád. Rozbití stanu, trocha te hygieny a bohužel jen grepové pivo z automatu, nic rozumnějšího tam nebylo. Je to kemp spíš pro horské turisty, čistý, pěkný a hlavně chladno a vlhko po tom co se člověk budí den předtím u moře je dost šok ale spaní přímo v národním parku a klid.
Najeto cca 460km
6.den
Probuzení bylo deštivé už kolem půl šesté, nejdřív jsem ani vstávat nechtěl ale po tom co se rozpršelo jsem si přístřeší stanu užíval až do 8mi hodin. Nemělo cenu na nic čekat, jednou musí přestat pršet, takže za pár minut sbaleno, nahodil jsem nepromok a tradá na Valmez, některé sjezdy dolů v dešti byly o hubu s naloženou motorkou se jede fakt jinak.
Byly useky, kde to jen trošku pustit tak to neubzdím vůbec a nebo vleže. Krajina se ale začala čím dál víc narovnávat a v Kienberg bei Gaming přestalo i pršet tak jsem u nádraží shodil nepromok. Právě tam byla jízda parního vlaku a když jsem se místních zeptal na automat na kafe tak mě zvali hned do vagonu, že tam mají kafe i šnaps.. no musel jsem bohužel odmítnout.
Pak už jen krátké protahovací zastávky a přede mnou se otevřela Břeclav, chtěl jsem si skočit do kempu Pálava na Nových mlýnech na něco k jídlu ale nechtěl jsem se zdržovat. Večer už jsem byl domluvený že půjdem s kamarádem na pivo.. a to je po takovém výletě velká motivace. Návrat na základnu po 17té hodině, jediná ztráta koncovka na výfuku jinak nadmíru spokojený jak s trasou tak se strojem.
Najeto cca 400 km / celkem cca 1860 km kompletní fotogalerie : boek.rajce.idnes.cz/Slovinsko_na_Jawe_350/