Každoročně ze srazu VSJ ve Starém Týně jedu v neděli domů ale letos vyšla dovolená a tak byl přede mnou volný celý týden.
Převážně jezdím delší trasy sám ale letos jsem šel do lehké změny a to společně s Jurou a Lenkou a jejich 650 Style. Jasné cíle jsme neměli a tak jsme improvizovali podle tipů od kamarádů a taky podle toho do čeho jsme měli chuť.
DEN 1 - Neděle
Vyjeli jsme v neděli dopoledne směr Ustí nad Labem, kde jsme si dali oběd. Překvapilo mě že historicá část města je docela pěkná, staré domy, nějaká ta skála .. měl jsem Ustí vždy spojeno jen s továrnami a špatným životním prostředím. Po obědě jsme vyjeli podle jednoho z tipů na Komáří Vížku u Krupky, restaurace s pěknou vyhlídkovou terasou, upomínka na těžbu cínu, autovlak a taky spousta cizinců. Snad poprvé v životě jsem viděl arabská děvčata jestli to tak jde vůbec nazvat, šlo v podstatě jen o černé hadry ze kterých vykukovaly oči. Ale místo je to opravdu pěkné a stojí za to si tam vyjet.
Dál jsme se vydali po starých asi bývalých vojenských cestách po hřebenu Krušných hor okolo Cínovce k vodnímu dílu Flaje a tam se shodli, že cílem dne bude Klášterec nad Ohří, tak aby jsme druhý den měli dost času na procházku po Karlových Varech. Cesta Krušnými horami mě taky hodně překvapila, vůbec nebyly tak smutné a zničené jak mě kdysi před léty vykládali ve škole. Stále jsme kopírovali hranici s německem a uplně náhodně si všimli i rozhledny v Hoře Svaté Kateřiny. Nedalo se než si udělat další zastávku a rozhlednu si prohlédnout a taky vyšlapat si schody nahoru.
U klášterce nad Ohří jsme se trochu motali než jsme našli kemp U Jezu a jakoby těch zážitků mělo být ten den málo tak mi prasklo lanko plynu, naštěstí to bylo už jen asi 3 km do cíle a po volných cestách, přes město by jsem takto jet nechtěl. Naštěstí vozím základní lanka vždy sebou takže po jeho výměně v kempu a rozbití stanu už jsme se mohli věnovat jen zážitkům dne u piva a opekaní kabanosu.
DEN 2 - Pondělí
Den začal celkem slunečně ale podle předpovědí jsme dobře věděli, že cestou určitě zmoknem. To se taky stalo několik kilomerů před Lázněmi Kyselka, které jsem navrhl aspon projet, nic moc jiného se tam stejně asi dělat nedá. Polorozpadlé domy jen u některých to vypadalo na stavební ruch ale bud teprve začali nebo jen udržují budovy ať to nespadne uplně, zkrátka vidět výsledky moc není.
Do toho mě opět potrápilo to čerstvě vyměněné lanko plynu i když vím že u JAWY jsou vždy nějaké tolerance nové lanko mělo počertech kratší bowden a už ani na karbeci se nedalo jít výš a tak se neustále sekalo u plynu, bylo nepříjemné sjíždět po mokré cestě zatáčky když si motorka přidávala plyn sama. Opět jsem musel sáhnout do svého kouzelného servisního kufříku a pomocí PVC izolačky to aspon trochu zafixovat.
Tak jsme se nakonec dostali až do Karlových Varů v nějaké hospodě nedaleko centra jsme pojedli a hlavně pozjištovali jak se dá dostat a zaparkovat blízko centra.
To se nám podařilo u nějaké tržnice teda tak tomu aspon říkali místní, placené parkoviště bylo v pohodě ale pořád se tam ochomýtali nějací snědší až snědí podivní lidé tak jsem z toho neměl dobrý pocit, proto jsem se dal do řeči s hlídačem parkoviště a ten i když nic neslibil tak naznačil, že nám na kobylky v rámci možností koukne. Prošli jsme si kolonády, okusili nějaké ty zdravé prameny s lehkým udivem prohlédli i pár výloh obchodů. Že by se tam nějak moc mluvilo rusky to jsem si nevšiml i když ruské matrony nešlo přehlédnout tak nejvíc na očích nám byli návštěvníci převážně z blízkého východu. Ženy zahaleny podle různých náboženských pravidel některé víc jiné míň, nechyběl ani japonský fotokroužek a plno stánků se suvenýry.
Co jsme vidět chtěli jsme teda viděli a s blížícím se večerem hurá za Endym do Kynšperka nad Ohří, ten už nás určitě netrpělivě čekal na své chatě u vody kde jsme byli domluvení že tu noc přespíme. Endy nám mile uvítal, připravil výborné pohoštění a tak večer při povídání utekl jako voda, samo že jsem si neodpustil večerní očistnou koupel v Ohři.
DEN 3 - Uterý
Navzdory tomu, že na mě zbyla aspon podle Endyho tvrzení nejméně pohodlná postel spal jsem jak miminko, občas mě jen ze sna vytrhlo chrápání ale nezkoumal jsem kdo to vlastně byl, protože ráno by to určitě každý zatloukl.
Po snídani a rozloučení jsme vyrazili vstříc novým zážitkům směr Domažlice, opět trochu mimo hlavní tahy na Bor a Horšovský Týn.
Zaparkovali jsme v Domažlicích přímo na náměstí, trochu jsme sice tápali v systému parkovacích stání uprostřed silnice ale podařilo se. Cíl byl jasný, vylézt na Domažlickou věž na náměstí. Dole v pokladně jsme si mohli nechat přilby a pár věcí at je netáhnem nahoru, celková výška věže je 56 metrů a výhled z ní byl opravdu pěkný.
Potom už jen teplý oběd v nedaleké zahrádce a opět nakopnout stroje a přes Špičák směr Železná Ruda kde si chtěl Jirka prohlédnout nádraží. Zastavili jsme zase v centru, já protože jsem to znal z lonska jsem dělal trochu chytrého, kde co je, že tam je motomuzeum, tam mají obchod vietnamci a pod.. každopádně nádraží jsme nechtě minuli ale aspon vjezd do známeho železničního tunelu jsme viděli. Navrhl jsem, že by jsme ten den mohli přespat v Antýglu, ten kemp mezi Modravou a Srním přímo u řeky Vydry mám docela rád. Aby nebyla cesta tak jednoduchá tak jsem Jirku s Lenkou přetáhl přes Prášily, Horskou Kvildu, Kvildu a Filipovu Huť, myslím, že žádnému fandovi filmu Krále šumavy nemusím vysvětlovat proč.
V Antýglu bylo plno ale místa pro stany jsme nakonec našli, nebyly uplně nejlepší protože v nejbližším okolí si hrály nějaké nezvladatelné děti ke kterým se očividně ani vlastní rodiče nehlásili. Aby jsme nemuseli pro každé pivo chodit do obchůdku a taky proto, že výběr jídel v něm nebyl nic moc navrhl jsem zajít do Hotelu Antýgl, který je cca 150 metrů od kempu a když si tam člověk sedne tak mu všechno pěkně přinesou. Myslím, že to byla dobrá volba.
DEN 4 - Středa
Ráno jsme museli počkat až se z mraků vyklube slunko a aspon trochu osuší stany protože v noci pěkně žuchlo, ostatní uschne cestou a tak se loučíme s Antýglem a přes Kašperské Hory ženeme stroje směr České Budějovice, cestou jsem naši dvoumotorkovou kolonu zastavil v Husinci, ani jsme to neplánovali ale proč nenavštívit rodný dům Jana Husa a hlavně byl už i čas oběda. Na náměstí je Restaurace na Šumavě tam jsme se trochu vrátili do starých dobrých časů. O výborné kačeně se zelím ani psát nebudu ale pana vrchního vzpomenu rád, byl jak vystřižený ze starých restaurací minimálně druhé cenové skupiny, černé kalhoty, bílá košile, červená vestička a hlavně výborné vystupování, nenucené nabídky, skvělý přehled a odhad, byli jsme z něj opravdu nadšení a kdyby tam majitelé hospod posílali na exkurzi své číšníky před tím než je pošlou na plac myslím že by to v českém pohostinství vypadalo uplně jinak.
Jede se dál čekají nas Budějovice a v nich Masné krámy a Černá věž. Puvodně jsme měli v plánu že zastavíme na nějaké benzince před městem a převlečem motohadry za něco lehčího ale nějak jsme se do toho zamotali a najednou jsme stáli na náměstí. Naštěstí se nikdo nepohoršoval, když jsme tam poletovali v trenkách a převlékli se pár metrů od kašny.
Trošku nás zaskočilo že na Černé věži se platí vstupné až nahoře, počítali jsme s tím že si v pokladně necháme přilby ale vyřešili jsme to při stoupání nahoru v jednom odpočívadle pod schody. Výhled z věže jedním slovem parádní jen pohled na oblohu nevěstil nic moc dobrého a tak honem do Masných krámů vyzkoušet nějakého toho Budvara. Přesněji řečeno Budvarka si mohla dát jen Lenka a my zůstali věrní nealku, vyhláška totiž hovoří naprosto jasně :-(
Dešť venku neustával ale nebyl tak hrozný aby jsme nevyjeli směr Třeboň, Autokemp Třeboňský ráj byl vybrán jako cíl dne. Večerní procházka kolem rybníka Svět, hrobka Schwarzenbergů a jako bonus lehká večeře a pivečka v knížecím pivovaru Regent. Sezení na terase bylo fajn do chvíle než přišla klasická průtrž mračen, pod deštníky to moc nekrylo tak jsme vyčkali až se to umoudří a přesunuli se do kempu, tam večerní občerstvení ještě žilo a tak jsme se přidali at netrháme partu.
DEN 5 - Čtvrtek
Ranní vstávání bylo po veselém večeru hodně těžké tak jsme s odjezdem nepospíchali. Už večer jsme se dohodli že se rozdělíme, Jura s Lenkou budou pokračovat jižní cestou a já protože jsem měl v plánu ještě něco doma vyražím po desáté směr Žďár nad Sázavou na Boskovice směr domov. Protože mám výborné navigační schopnosti tak jsem se zamotal už v Havlíčkově Brodě a z města vyjel v podstatě na Prahu na sever. Poznal jsem to už když jsem vyjel z města ale nějak se to nedalo otočit, spása přišla po několika kilometrech kde byla odbočka vpravo takže na východ a vlastně domů. Neváhal jsem a další kilometry jsem si ukrajoval od vesnice k vesnici jen podle polohy slunce a vyhlížel nějakou ceduli která mi ukáže cestu na Žďár. Do oka mi ale nejdřív padla směrovka k Žižkově mohyle u Přibyslavi, když už jsem byl den předtím v Husinci v rodném domě Jana Husa tak by bylo možná i symbolické vidět Žižkovo Pole a jeho mohylu.
Směr jsem měl pořád správný a tak se mi podařilo vymotat se, přede mnou byl Žďár a vytoužená silnice č.19, už jsem projel i Boskovice ale protože mě při každé cestě přes toto pěkné město, které beru jako takovou bránu domů při cestách z čech praští do oka radniční věž rozhodl jsem se zkusit štěstí. A to mi nakonec i přálo, na radniční věž se dá vyjít z infocentra.
O uzavírkách okolo Přerova a zajížďkách po uplně neznámých cestách už nemá cenu psát. Domů jsem nakonec dorazil, vyprahlý, unavený ale štastný že další cesta, která neměla vůbec žádný přesný plán a řídila se hlavně náhodami vyšla. Je u nás v Česku opravdu hezky.
Více fotek z cesty na rajčeti / boek.rajce.idnes.cz/JAWA_dovolena_2015/