Řeklo by se, že cestu kolem republiky by si měl člověk pořádně naplánovat, ale ted myslí že stačí vzít mapu, něco peněz vzpomenout si co tam kde v pohraničí zajímavého leží a vyjet.
S dovolenou jsem měl původně dva úmysly, bud se znova podívám do Slovinska a pojezdím si tam hory a druhá byla cesta kolem republiky. Z více důvodů (jazyková výbava, nevýhodný kurz EURa, .... a pod) jsem se nakonec rozhodl pro druhou variantu. Ve středu jsem umyl kobylku, lehce prohlédl a nabalil pár věcí.
ČTVRTEK 3.7.2014
Začal jsem u bratrů slováků, jak jinak trasu na Makov a Čadcu mám oblíbenou a že je u cesty i rodný dům Josefa Kronera jsem se dověděl před pár dny tak proč se tam nestavit. Je to jen malinká chaloupka přímo u kolejí ve Staškově, na pohled spíš drážní domek než obytný. Vybudovaná je okolo i naučná stezka s dřevěnými sochami a z cesty ji není možné přehlédnout. Stejně dobře se tam dá i zaparkovat tak aby bylo na kobylku vidět to beru totiž u podobné cesty jako dost důležité. Po přechodu hranice do čech po silnici č. 11 z Čadce stačí odbočit na bývalé české celnici vpravo, projet ji a vracečkou do kopce se dostanete na cestu k Hrčavě. Pěkný úsek asi 9km až do vesnice, protože jem věděl, že k trojmezí je zákaz vjezdu začal jsem sondovat od místních babiček, které něco právě řešily na ulici jak se dostat až ke kamenům.
Prý tam sice zákaz je ale motorka tam může, to znělo slibně a tak trošku nejistý jsem dojel až onomu zákazu "Zakaz vjezdu všech motorových vozidel" říká se že jiný kraj jiný mrav a tak jsem se raději další babičky přímo u značky ptal, jak je to daleko pěšky, že si tam dojdu. Sdělila mi že cca 30minut chůze ale ať tam klidně jedu, že motorka tam může. Asi dobrej oddíl dopravní značky si tam vykládají po svém. Tak jsem teda jel :-))
Celé trojmezí je pěkně upravené, dá se tam posedět, na slovenské straně i opéct špekáčky na vybudovaném ohništi.
Dál jsem pokračoval směr Jeseníky s tím že první noc přespím někde tam, cestou jsem hranici moc nekopíroval a tak jsem se nevyhnul ani městům jako Třinec, Český Těšín, mile mě řekvapil průjezd Havířovem, celá třída je upravená, domy září a celkově stojí za to Havířov vidět. Opava byla taky zajímavá, trošku zašedlá ale taková honosná a noblesní, jako nějaká připomínka starých časů. Dále na Krnov, Nové Heřmínovy a ten den jsem usoudil že konečná bude ve Vrbně pod Pradědem. Autokemp Dolina nebyl moc plný, byl upravený, jídlo dobré a pivo taky. Není nový ale je vidět, že se o to starají. Už při prvním pivu jsme navázali družbu s turistou Jardou, v bufetu jsme seděli sami dva tak proč nepokecat, navíc bylo o čem spoustu míst v naší zemi jsme navštívili, zkrátka vydrželi jsme nejdéle :-)
Za celý den ujeto 272 km.
PÁTEK 4.7.2014
Protože se večerní posezení u Svijanského mázu protáhlo ráno nebylo moc lehké. S odjezdem jsem teda moc nespěchal, přece jen vyhláška hovoří jasnou řečí. Vyjel jsem až někdy po desáté směr Jeseník, ale protože jsem přehlédl ceduli skončil jsem v Karlově Studánce, moc hezké městečko ale byla tam nějaká šílená objížďka tak jsem se raděj vrátil a odbočil ve Vrbně směr Jeseník, - Lipová lázně - Ramzovou - Hanušovice a Králíky. Celý přejezd byl po pěkných cestách s nevelkým provozem převážně zatáčky, stoupání a klesání a v lese. Trošku jsem si připadal jak na úpatí alp.
V Králikách v Hospodě pod Lípou jsem po jídle na mapě plánoval jak dál. Věděl jsem hlavně, že chci přes Deštné a Šerlich. Cesta dál na Mladkov, České Petrovice přes Zemskou bránu kde jsem se chvíli kochal pohledem na Orlici. Cesty byly čím dál užší zatážky nepřehlednější a tak žádný velký spěch a nejedno zastavení nakonec se mi otevřela široká cesta a stopání na Šerlich, motoku jsem nechal na parkovišti a těch pár set metrů se vydal k Masarykově chatě aspon nějakou tu fotku si udělat. Naposled jsem tu byl na kole a byla šílená mlha tak jsem se chtěl podívat. Lidí tam bylo mraky, horko k padnutí tak jsem se moc nezdržoval a sjel k Deštnému, klesání mě překvapilo, nějak nerozumím tomu jak jsme to mohli jezdit kdysi nahoru na kolech. Z Deštného už to byl kousek do Dobrušky, pěkné městečko a na náměstí velká socha F.L. Věka v nenápadné uličce jeho rodný dům. Bohužel byl zavřený, protože probíhala rekonstrukce okolních chodníků. Původní plán dojet na Ještěd jsem cestou ještě lehce pozměnil, cestou přes Borek pod Troskami jsem zahlédl velký nápis na domě "motomuzeum" bylo to nečekané a nějak jsem nestačil odbočit, až do další vesnice jsem si říkal, že by jsem to mohl přece jen otočit když mám spoustu času. Tak jsem taky udělal a vrátil se. Muzeum je to nové, prý teprve dva roky co funguje, jsou tam převážně české motorky JAWA a ČZ ale i jiné, například pěkná Čechie, nebo úžasný dřevěný custom.
Cestou přes Liberec jsem věděl že chci na Ještěd, bohužel zase nějaká objíždka a tak jsem se tam chvíli motal, než jsem narazil na hlídku Policie, ti mi poradili, pokecali jsme trochu o cestování o Jawách a popřáli mi štastnou cestu. Trošku jsem měl strach at nemusím někde kobylku nechávat ale nakonec jsem přes semafory, které tam kyvadlově upravují provoz dojel až k vysílači.
Výhled na Liberec a okolí, porozhlédl jsem se i v hotelu a vysilači (vše v jednom) .. prostě pěkné a hlavně vidět to na vlastní oči to je to o co tu šlo :-)) 
Cestou dolů jsem si ale trochu zavařil, po vjezdu do města kopíruje cestu tramvajový pás který ji pak šikmo křižuje. Právě jedna tramvaj jela, nějaké děti mi mávaly, já se na ně usmíval a přehlédl červený semafor, který jsem projel. Zadní brzda to naštěstí pobrala, nová guma tam nechala památku pár metrů od kolejí a já lehce poučený že se mám věnovat víc řízení se rozjel směr Hrádek nad Nisou.
Pak už jen rozbalení stanu v kempu Kristýna - Jiránek nějaký ten lahváček, trocha plánování na další den. Zjistil jsem, že tam jsou kempy dva kousek od sebe, dokonce oba se jmenují Kristýna, byl jsem se tam podívat ale byl jsem rád, že jsem právě v tom u Jiránků, větší klid, domácí prostředí a víc soukromí. Ten druhý byl nabitý a rachot tam byl dlouho do noci. To by jsem se moc nevyspal.
SOBOTA 5.7.2014
Kousek od kempu je trojmezí CZ/PL/DE, jeden z plánovaných cílů. Že se k němu motorkou nedostanu jsem věděl, tak jsem nechal kobylku na téměř opuštěném hraničním přechodu ale na zdaleka viditelném místě. Pěšky asi 300 metrů po chodníku až na místo. Měl jsem štěstí, že jsem potkal nějakého domorodce, který mě nasměroval, něco mi i popovídal k místu a taky mi udělal fotku :-)
Hlavní co bylo, že mě poučil, že to není trojmezí ale trojzemí, odkýval jsem mu to ale stejně to pro mě bude vždy to první.
Další plán byl navštívit strýce v Mikulášovicích, vzal jsem to přes Zittau na Rumburk.
Už si ale asi nikdy nedám čerstvé koláčky z pekárny na náměstí v Rumburku, nejde o koláčky ty byly dobré ale pořád se kolem motala divná individua, někteří mi hleděli na koláčky, jiní na motorku ale nevím a ani nechci vědět jaké měli úmysly do toho začalo lehce pršet tak jsem raději nakopl oře a odjel do Mikulášovic. Pokecal jsem se strýcem a byl rád že jsem ho jako nečekán nezván vůbec zastihl doma. Pak už směrem do Dolní Poustevny na Sebnitz a znova přišel trochu hustší déšť. Naučil jsem se i nové německé slovíčko : "Umleintung" klidně by jsem se bez něj obešel a až uvidím někdy nějakého němce že montuje ceduli s tím slovem tak mu ji s chutí omlátím o hlavu. Potřeboval jsem na Hřensko přes Bad Schandau ale tu objízdnou cestu nepřeju nikomu, provoz sice minimum ale skoro deset kilometrů po uzké cestě posypané jemným štěrkem. Rychlost max kolem 30 km/h a já plaval jak na ledě, do toho zesilující dešť. Na druhou stranu aspoň jsem viděl něco nového.
Konečně jsem projel Bad Schandau poctivou 30tkou jak mi i můj Mikulášovický strýc doporučil a v Hřensku pauza na cigárko. Měla následovat cesta na kterou jsem se moc netěšil názvy měst jako Teplice, Most, Chomutov, Sokolov mi nikdy nezněla moc lákavě. Ale projel jsem v pohodě po E442 za Sokolovem už mi ale rovná široká silnice lezla krkem a tak jsem zvažoval jak z toho ven, někde před Kynšperkem jsem z te silnice nebo dálnice ani sám nevím co to bylo prostě sjel. Zajímavé bylo kolik postávalo u odboček mladých děvčat, většinou psaly na mobilu a vypadaly jako by byly v nesnázích. Skoro by jsem i zastavil a nabídl pomoc ale pochopil jsem včas, ony vůbec nepotřebovaly mou pomoc :-)))
Po menším studiu mapy jsem se vydal k dalšímu cíli, tím bylo město Aš a kam až dál to půjde na západ, asi 10km za Aší je obec Hranice u Aše a za ní něco jako osada která se jmenuje Trojmezí, teda aspon podle cedulí, viděl jsem tam asi 3 domky. Projel jsem až k mé oblíbené značce "Zákaz ...všech...", bylo mi sděleno, že ke kameni trojmezí je to asi 4km, váhal jsem dlouho ale zase se mi nechtělo nechávat kobylku nabalenou samotnou na takovém hloupém místě.
Nakonec jsem se spojil s Endym a vydal se směr Kynšperk nad Ohří, sraz jsme měli u Penny marketu. Endy tam už měl nakoupeny špekáčky a pečivo tak jsme společně zajeli do Kynšperského pivovaru pro něco na zapití. Dnes končí ježdění.
Když jsem viděl Endyho chatu byl jsem nadšený, super místo u vody, taková malinká osada, něco jak ze "Slavností sněženek" .. nebude se stavět stan, postel je postel :-)) Společné posezení u ohně i se sousedy přímo na břehu Ohře. Nedalo se jinak tak jsem se v řece nakonec i vykoupal a když už s pozdní nocí začaly padat oči tak spát.
NEDĚLE 6.7.2014
Ráno mi Endy poradil dobrou trasu, přesněji mi řekl kde mám vlastně jet protože jsem byl lichý:-)) Byl jsem trochu ztracený a poradil mi fakt dobře. Z Kynšperku na Dolní Žandov, Chodová Planá, Domažlice a Železná Ruda. Tam mi došlo, že ač jako správný chytrolín Endymu povídám, že si vždy dávám věci na jednu hromadu at při balení nic nezapomenu tak jsem u něj nechal ručník :-) tak bylo třeba sehnat nový, Železná Ruda je taková trochu vietnamská tržnice, po krátkém hledání mě jeden ťaman pochopil a já spokojen, že se mám do čeho večer utřít vypochodoval. O kousek výš jsem viděl nápis Motomuzeum a tak jsem neplánovaně skočil i tam. Není moc velké ale pár zajímavých kousků mě zaujalo ... Čechie, Praga, Ariel ale bylo tam i jedno zajímavé motokolo, no líbilo by se mi.
Po Železné Rudě mě čekalo to na co jsem se těšil nejvíc, Šumava. Cestou na Harmanice jsem zastavil na odbočce do lesa a shodil ze sebe motohadry, začalo být pořádné horko a taky sem věděl, že si chci pár míst pohodlně projít. Rifle a džíska sice na kobylce moc neochrání ale cestu jsem si víc užil. V Srní jsem v Info koutku nafasoval podrobnou mapku šumavy a přesunul se na Kemp Antýgl, měl jsem dvě možnosti, buď přespím tam nabo ještě s večerem přejedu na Lipno. Vyhrálo to první, nebylo kam spěchat a navíc ten kemp už znám. Před ubytováním jsem přes opět rozkopanou Modravu přejel na Filipovu Huť, jsou odtud pěkné výhledy a taky jsem měl chut dát si kafe v Penzionu Korýtko na terase, bohužel tu terasu už zasklili a tak nemá to kouzlo co měla, krávy ani ovce se ted pod ní taky nepásly takže trošku zklamání. A jako správný čtenář a divák Krále šumavy jsem odjel na Kvildu, do obchůdku kde Jiřinka Švorcová prodávala víno pohraničníkům jsem si skočil na Májku a k tomu přibral pro jistotu jednu veku, před zavíračkou už stejně nic jiného neměli. Trošku jsem si to tam pochodil než jsem se rozjel na Horskou Kvildu. Konečně se mi podařilo najít vyřezávanou sochu toho pravého krále šumavy Kiliána Nowotného, pokecal s párem na japoncích a pak už zpět na Antýgl, rozbít stan, něco pojíst a lupnout nějaké to pivo.
Stan jsem stavěl přes pul hodiny, libilo se mi jak mě sleduje nějaký párek z karavanu, vůbec jsem nespěchal a bylo vidět, že oni čekají až to postavím. Když už stan stál tak jsem se šel podívat kolem řeky Vydry na Turnerovu chatu, cestou jsem zjistil, že už je zavřená tak jsem to k ní vzdal a prošel si kolem Vydry asi kilometr. Nikde nikdo a stezku jsem měl opět sám pro sebe.
Po návratu do Antýglu už stál vedle mé kobyly bílý "haryk" z terasy bufetu jsem jen sledoval, jak majitel chodí tam a zase zpět a pořád někde. Když jsem si šel pro další pivo když mě oslovil, prý jestli jsem od té Jawy a že jestli nemám nějaké to nářadí. Protože vozím skoro vše přikývl jsem a k jeho úžasu vysypal hromadu nářadí z kastlíku at si vybere co potřebuje:-) Strategický byl klíč č.16, měl upadlé táhlo řazení a v té chvíli i ztracený čepík který ho měl držet. Při popíjení Plzeňské 12tky jsem postával vedle samozřejmě moudře radil a dobře jsme povykládali. Snažil se to opravit do tmy ale nakonec se to podařilo až ráno a s ranním světlem se i ten nešťastný čepík našel tak věřím že Martin nakonec dobře dojel. Byl to Harley z roku 1941 s upravami z 80tých let, fakt pěkný, žádná velká leštěnka ale stroj který opravdu jezdí.
PONDĚLÍ 7.7.2014
Kolem osmé jsem měl naplánovaný odjezd s tím že posnídám až budu mít hlad někde cestou, Martin na Haryku dokončil opravu, nasázeli jsme klíče do kastlíku, "Ahoj ať se daří, rád jem Tě poznal" .. a jelo se dál směr Vimperk, měl jsem lehké obavy z pondělního provozu ale ukázaly se liché, snad díky trase kterou jsem zvolil.
Uplnou náhodou jsem cestou přes Lenoru narazil na zajímavý most, cesta byla úzká a tak jsem vjel a zastavil někomu na zahradě. Byl tam mladý klučina, nějaký správce přes loďky nebo co a nenamítal nic aby jsem to tam chvíli nechal. U mostu jsem potkal dalšího chasníka, dali jsme se do řeči a dověděl jsem se, že ten most jdou právě rozebírat. Prý projde rekonstrukcí a tak jsem to bral jako takové štěstí, že jsem si ho ještě v původním stavu mohl prohlédnout.
Po projetí Volar jsem se nalepil na nějaký bagr, plná bílá mě moc nebavila a tak jsem ho nakonec na vhodném místě předjel nejel víc jak 25km/h ale asi jsem to neměl dělat, Svatý Kryštof mě potrestal, po předjetí kobyla zhasla, motor přestal běžet a já zastavil u krajnice na nejvíc pitomém místě. Bylo mi jasné že něco s elektrikou a vzhledem k tomu, že jsem měl v kufru jen pár odřezků izolovaného kabelu a izolačku tak jsem moc nadšený nebyl. První věc pojistky, ty byly OK, hledím a hledím nic nevidím co by mi přišlo divné, pohýbal jsem s konektory u relé, taky nic. Další cigaretka zkouším volat Jurovi Bizonovi, klasicky mi to nevzal :-)) nezbývá než hledět a pátrat dál a v té chvíli BINGO, vždyt tady je volný jeden plusový drát, prostě upadl od konektroru na baterce a pěkně zapadnul dole. Moje štěstí nebralo mezí, využil jsem jak ten kousek drátu ze servis-kufru pro prodloužení tak izolační pásku a ono to zase svítilo a hlavně JELO :-))
U Horní Plané jsem se přiblížil k Lipenské přehradě, pořád jsem ji kopíroval ale podívat se a pokochat nebylo moc kde, spíš nebylo kde bezpečně zastavit, svodidla, ploty a nebo nebylo nic vidět. Po 39tce jsem dojel a do Černé v Pošumaví, kde jsem díky špatnému odbočení narazil na sympatickou hospůdku se zahrádkou. Byl jsem zvědavý jak v čechách dělají halušky tak jsem to zkusil, sice nebyly s brynzou ale s nivou každopádně pochvala, za polévku i ty halušky.
S plným břichem směr Frymburk a Vyšší Brod, ten mě lákal, byl jsem tam naposled v roce 1987 a byl jsem zvědavý jak si žije město dnes. Tehdy bylo ponuré, byla šílena zima, foukalo. Dnes bylo barevné, sluníčko svítilo, náměstí upravené, obchůdky na každém rohu, hlavně vietnamské ale při tom porovnání 25ti let se mi prostě líbilo. Slavný Vyšebrodský klášter jsem si nenechal ujít, nevyšlo mi to sice s prohlídkou interiéru ale byl jsem spokojený i tak, pod klášterem řeka a vodáci. Stálo to za to, navíc pán na parkovišti v infokoutku mi pohlídal motorku i helmu a byl opravdu ochotný jak se nakonec ukázalo byl to vlastně taky moravák :-) Čekalo mě nejjižnější místo republiky Studánky cestou jsem opět míjel stánky vietnamců i našich co nabízeli ovoce. Trošku mě lákalo najít cestou posádku bývalé pohraniční stráže, kde sloužil brácha, že by jsem mu ji vyfotil a ukázal dnes ale bud už neexistovala nebo je hodně skrytá. Každopádně stojím u cíle své cesty. S Jawou jsem dojel nejvýchodněji, nejseverněji, nejzápadněji a nejjižněji.
Přede mnou byla cesta přes jižní čechy, nejdříve na Dolní Dvořiště, Kaplice, Nové Hrady, otevřely se mi pěkné vesničky, rybníky a hlavně myšlenka vzít si tu někdy kolo a pořádně si to tu projezdit.
Jedna z těch pěkných a upravených vesniček kde mají u návse rybník je Cep mají tam i hospůdku se zahrádkou ze které se člověk tím pohledem může kochat, třeba jako já u česnekačky a kafe.
Ani se mi odjíždět nechtělo jak tam bylo hezky, ale ne jen tam Chlum u Třeboně, Staňkov to všechno by jsem si rád projel třeba na kole ještě jednou. Bylo už pozdní odpoledne a tak jsem dumal kam dnes dojedu, měl jsem v plánu potkát kamaráda Mirka Vomáčku skvělého ilustrátora jen jsem zvažoval jestli až ráno v práci na chvili nebo večer. Trošku jsem přidal plyn směr Lasenice, Nová Bystřice, Slavonice, Jemnice kde jsem zkusil zavolat Mirka jesti je či není doma. Vyšlo to a byl, po telefonu mě nasměroval kde ho v Moravských Budějovicích najdu a bylo rozhodnuto.
Už na mě číhal s Babetou na vjezdu do Mor.Budějovic, nejdřív jsem ho ani nepoznal jak na mě mával přilbou. Říkal jsem si, že nějaký babetista zdraví Jawu. Ukázal mi atelier, studio a věci které dělá.
Je to fakt machr vendyatelier.cz/content/virtualni-galerie-kreseb , povečeřeli jsme a že kde budu spát. Nabídka pohodlné postele byla fajn ale nezapadala do mého cestovatelského plánu. Chtěl jsem opět lehce polní podmínky v kempu a tak mi doporučil kemp u Vranovské přehrady, navíc dcera Eva prý tam dělá na recepci tak můžeme posedět. Tak se taky stalo, kemp nový, čistý ale na mě trochu moc lidí. Taky v moderních sprchách jsem trošku dumal jak pustit vodu, zachránila mě uklízečka. Seděli jsme až do zavíračky, dodržuje se tam noční klid a stánky se zavírají taky ve stejnou hodinu takže do rána klid a pohoda. Už jsem měl za těch pár dní i dost najeto tak jsem spal jak baryk a myslím, že i chrápal na celý kemp.. :-)
ÚTERÝ 8.7.2014
Ráno už jsem lehce plánoval, že to vezmu přes jih směrem k domovu. Něco po 8mé ráno mě z kempu vyhnal nějaký malinký bodavý hmyz, komáři to nebyli spíš nějaké jiné potvory. Sbaleno jsem měl za 15minut, nastartovat a honem pryč. Nějak jsem ten jih nechtěl řešit, hlavní cíl byly Nové mlýny. Cestou na Znojmo jsem ale nějak ulítl a dostal se po špatném pochopení objížďky nic netušíc až k Jevišovicím. Cesta to byla pěkná, od vesnice k vesnici, mezi poli slunečnic. Po cigárku u cesty a přemýšlení jsem to stočil zpět na Znojmo, malinko ve mě hlodalo jestli už nejet domů ale když na té pálavě je tak hezky. U Hodovic další objížďka a další neplánovaně najete kilometry ale aspon jsem poznal kus světa. Ale vymotal jsem se. Předemnou byly Horní pak Dolní Věstonice bylo už kolem oběda a tak jsem si v Kempu Pálava, který už znám leta chtěl dát mou oblíbenou plněnou kapsu. Nebyla v nabídce a skončil jsem u smažáku s hranolkama. Trošku jsem pochodil kolem dolní hráze, pokochal se pohledem a vyrazil tentokrát už k domovu.
Cesta na Strážnici mě moc nebavila, otevřená krajina a silný boční vítr, když k tomu přičtu hodně bláznů v plechovkach tak mám jasno v tom že tudy už nikdy. Do toho se začínala černat obloha a neslibovalo to nic dobrého. Ještě před Strážnicí jsem zastavil a vyměnil letní rifle a džísku ve kterých jsem jel už od šumavy za motohadry a udělal jsem dobře. Měl jsem v plánu to vzít přes Valašské Kloubouky, na Lidečko a stavit se do Huslenek ke kamarádovi ale Uherský Brod rozhodl za mě, když jsem stál hodinu pod mostem v totálním lijáku.
Ještě do Luhačovic jsem trochu deště schytal ale to už byl jen takový ten návratový domů ten mi nevadil. Po přejezdu přes Syrákov se vybralo a já aspon ofoukáním uschnul, přes Vsetín jsem se vrátil domů do slunečného dne.
Celá cesta měla něco malo přes 1820 km, spálil jsem 95 litrů benzínu a když to řeknu uplně stručně. Užil jsem si to.
Kompletní galerie: boek.rajce.idnes.cz/Cesta_kolem_republiky_-_kolem_plota/